Juraj Šebo napsal knížku o mém raném dětství. Jeho Rozpomienky jsou sice zejména o Bratislavě padesátých let, ale je to i skrz naskrz vyčerpávající a vtipná zpráva o Slovensku a jeho obdivuhodných zvláštnostech tamtěch let - tak jak jsem ho krátce po válce vnímal i já v mé Radošine. Spolehlivě a hodnověrně zaregistroval a zapsal mladická zkušenosti, ale i pošetilosti, zážitky a příhody, třebaže v čemsi i náhodné svědectví, tedy jakýsi intimní pohled mladého školáka zdola na velké dějiny, plný chtěného i nechtěného dobového humoru, ale už i vzmáhající se socialistické bídy, jak ji nasmerovával do života - a normálnímu životu se příčí - z východu dovezené socialismus, a jak to nejednoznačné období usilovně zaznamenala žíznivá dětská paměť mého vrstevníka.